HISTORIE KLUBU

Historie lyžařského oddílu Baník Ostrava (později přejmenovaného na Lyžařský klub Baník Ostrava) sahá do dávné minulosti 50. let minulého století. Konkrétně do roku 1954, kdy byl oddíl založen jako součást Tělovýchovné jednoty Baník Ostrava OKD. Od počátku se hlavní základnou oddílu staly Pustevny v Beskydech. Zpočátku se bydlelo na dnes už neexistující Sokolské chatě, později (od r. 1964) na chatě Šumná. Na této kamenné chatě z 19. století, kterou oddíl koupil od Pohorské jednoty Radhošť, vyrůstala v průběhu desítek let celá řada vynikajících sportovců a reprezentantů, stejně jako kvalitních trenérů - jména Lučka, Horák, Jakšík, Polišenský, Weinertová, Tušilová, Fürich, Pilař, Němec byla spojena s juniorskými či seniorskými tituly Mistr ČSSR, republikový přeborník ČSSR (jak se tehdy vítězové mistrovství republiky nazývali).

Oddíl pod vedením předsedy Vladislava Jakšíka byl velmi aktivní. Pořádal oblíbené Vánoční školy na Pustevnách, kdy týdenní výuka lyžařských dovedností v družstvech podle výkonnosti směřovala k postupu nejlepších do závodního oddílu. Organizoval populární celostátní závody Ostravský kahanec, kde se každoročně prezentovala tehdejší československá lyžařská špička. Závodilo se na různých sjezdovkách v areálu Pusteven, ať to byl extrémně strmý slalomový svah či v lese schovaná Velká sjezdovka - 20-30 m široký klikatící se průsek, kde se jezdily i závody ve sjezdu. Na tzv. Malé sjezdovce pod tehdejší jednosedačkovou lanovkou postavil oddíl v r. 1962 dřevěný srub zvaný "Bouda", který se stal skladem lyžařského materiálu a strojovnou prvního vleku. Původně to bylo lano, které musel někdo z obsluhy svézt dolů, tam se na něho pověsilo cca 12 lyžařů a vlek je se silným počátečním škubnutím začal vytahovat nahoru. Pokud upadl jen jeden z lyžařů, upadli vzápětí všichni, takže to byla docela náročná disciplína. Na konci 60. let vystřídal toto zařízení tzv. "zvratkový" vlek, který už měl nekonečné lano v délce 300 m. Svou kotvu - zvratku si každý lyžař vozil přivázanou kolem pasu a k vleku se připojil na stále jedoucí lano. Na tehdejší dobu to byl velký pokrok. Svah byl také vybaven rozvodem vody, takže trať bylo možno preparovat. Slalomové tyče byly dřevěné, řezané z lískových prutů. Do sněhu, ledu i země se zasazovaly tak, že se velkým kladivem a majzlíkem vytvořila díra a do té se "lískovka" zastrčila.

Oddíl se účastnil pravidelně soutěží 1. ligy, která se v té době v rámci lyžařských soutěží jezdila jako soutěž smíšených družstev i jednotlivců. V ní dosahovali úspěchů závodníci jako např. Čejka, Fürich, Hrbáček, Jarošová, Peterková nebo Kocián.

Na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let dochází k rozšiřování tréninkových možností klubu. Dobrovolnou prací členů jsou na Pustevnách vybudovány nové vleky B200 a B500, je realizována přístavba chaty Šumná. Tisíce hodin jsou věnovány také vybudování lyžařského svahu s umělou hmotou v lokalitě Poruba-Skalka, kde se v rámci tehdejších trendů lyžovalo v jarním a podzimním období na olejem a vodou smáčených kartáčích. V součinnosti s oddílem fungovalo v této době Tréninkové středisko mládeže vedené p. Lučkou, které výběrově sdružovalo nejlepší mládežnické lyžaře ze severomoravského regionu. Nejlepší z nich pak přecházeli do střediska vrcholového sportu. Špičkových výkonů na republikové úrovni v této době dosahovali zejména závodníci Janalík a Němec, v osmdesátých letech pak Ostárková, Peterková a Rec.

Devadesátá léta jsou charakterizována jednak porevolučními změnami souvisejícími s neprůhlednými převody majetku, kdy areál Poruba-Skalka, stejně jako vlek B500, vybudované našimi členy, přešly bezplatně na jiné subjekty, tak změnou právní subjektivity oddílu, který je od roku 1995 samostatným právním subjektem, občanským sdružením, nyní spolkem s názvem LK Baník Ostrava o.s. Jeho činnost je zaměřena především na výchovu lyžařské mládeže. Počtem svých členů i registrovaných závodníků zejména v mládežnických kategoriích patří LK Baník Ostrava tradičně k největším klubům na Moravě a ve Slezsku. Za dobu jeho existence se v jeho čele vystřídalo několik předsedů, z nichž každý přispěl něčím významným pro činnost klubu.

Byli to:
Vladislav Jakšík, Ota Staněk, Miloslav Rec, Aleš Jakšík, Vít Sedláček, Jaroslav Viktorín a Petr Jaroš, Stanislav Rec.